Létající koberec

Tereza Podaná

⠀⠀⠀Žil, byl, v nedaleké vesnici pán jménem Karel. Nebyl moc bohatý, ale měl létající koberec. Koberec byl světle žlutý s červenými vzory. Byl vystavený vedle jeho postele. Získal ho tak, že když se procházel vesnicí kolem popelnic, uviděl koberec, který byl v dobrém stavu. Karel ani nepřemýšlel a hned si ho vzal domů.

⠀⠀⠀U popelnic stál jeden tlustý bezdomovec, který si všiml Karla, jak si něco od popelnic odnáší. Bylo mu to divné a tak se podíval do své popelnice a všiml si, že se mu ztratil koberec. „Kde je?“ zeptal se v duchu. A pak mu to došlo. Bezdomovec se sebral a vyrazil za Karlem k jeho domovu. Už byla tma. To byl správný čas na krádež. Chtěl si ho ukrást zpátky. Zítra ho chtěl prodat za deset tisíc korun. Než šel Karel spát, otevřel okno, protože v jeho domě bylo velké vedro. Rozhodl se vyzkoušet, jak se na koberci sedí. Bezdomovec na něj rozzlobeně koukal přes okno a řekl si pro sebe: „Co to sakra dělá? Proč si už nemůže lehnout?“ Karel se najednou vznesl do vzduchu. „Co to je?!“, řekl Karel vystrašeně. „To ten koberec bude mít cenu alespoň dvacet pět tisíc!“, řekl radostně bezdomovec. Po pěti minutách šel Karel konečně spát.

⠀⠀⠀Když usnul, bezdomovec proklouzl oknem. Po špičkách prošel kuchyní až k posteli. Jenže bezdomovec byl nešika, omylem zakopl malíčkem o stůl a spadl. Karel se probudil s vystrašeným obličejem. Vzal si lucernu a procházel celým domem. Karel přišel do koupelny, ale nikdo tam nebyl. Když byl Karel v koupelně, bezdomovec rychle proběhl kolem koupelny až k posteli. Vzal si koberec a řekl: „Úspěch!“ a vyrazil k oknu. Karel zase uslyšel nějaké zvuky, které šly z kuchyně. Měl strach. „Co když to je nějaký sériový vrah?“ Přesto šel do kuchyně za těmi podivnými zvuky. Ale nikdo tam nebyl. „To je divné.“, řekl Karel. Ani si nevšiml, že jeho koberec zmizel. Šel si tedy lehnout. Ráno probudil Karla sen, který byl o krádeži jeho koberce. To ale nevěděl, že se to doopravdy stalo. Když to zjistil, byl velmi smutný.

⠀⠀⠀Bezdomovec doběhl do bezpečí a tam si chtěl koberec také vyzkoušet. Koberec se vznesl hned, jak si na něj sedl. Najednou se koberec sám otočil a vletěl oknem za Karlem. „Hej! Já ti poroučím, aby ses otočil!“, řekl bezdomovec. Koberec ale neposlechl. Karel seděl ještě pořád na posteli a byl opravdu moc smutný. Když přiletěl koberec oknem zpět, lekl se. Na koberci seděl bezdomovec, který povídá: „Ooh, emm. Našel jsem tvůj koberec!“ „Jé děkuju!“, řekl Karel. Koberec ho za tu lež vyhodil oknem ven a natáhl se vedle postele jakoby nic.

⠀⠀⠀Bezdomovec se rychle zvedl ze země a v tu chvíli spatřil dva muže, kterým chtěl koberec prodat. Přišel k nim a začal jim vyprávět všechno, co se stalo. Muži mu nevěřili. Považovali ho za blázna. Co teď mohl bezdomovec dělat? Nic. Odešel od mužů opět k popelnici. Ale jednoho z mužů se ho zželelo, šel za ním, dal mu za ten zvláštní příběh čtyři tisíce a řekl mu, aby si něco koupil. Sice neměl létající koberec, ale měl peníze.

⠀⠀⠀A jak to bylo s Karlem? Karel odteď žije s létajícím kobercem a občas spolu podnikají zajímavé výlety.