Záhadná krabička

Libuše Ječmínková

⠀⠀⠀Byla jednou jedna holčička, jmenovala se Karolínka. Bydlela se svými rodiči na venkově. Měla ráda houby, proto šla s rodiči nasbírat na polévku.

⠀⠀⠀Když se vrátili z lesa, před domem ležela nějaká záhadná krabička. Otevřeli ji, ale nic v ní nebylo, maminka říká: „Někdo si z nás udělal legraci.“ Šla uvařit houbovou polévku, ale krabička vydávala divné zvuky. Všichni se udivili, co to krabička vydává za zvuky: „Zítra půjdeme ke králi,“ rozhodl tatínek. Ráno šli ke králi s krabičkou, stráže je zastavili a zeptali se jich: „Máte u krále domluvenou audienci?“ „Ano,“ odpověděli, ale lhali. Přišli ke králi. „Co potřebujete?“ zeptal se král. „Nevíte co je zač tato krabička?“ „To opravdu nemám tušení, ale zkusím se zeptat našeho královského čaroděje.“ Čaroděj řekl: „Tuto krabičku jsem nikdy neviděl, ale jestli to nevadí, rád bych si ji vypůjčil.“ Vypůjčil si ji tedy. Nic se nedělo, ale večer něco vydávalo divné zvuky. Kouzelník si myslel, že to byla jeho straka a tak ji vyhnal ven. Ale zase uslyšel ty zvuky a šel to říct králi. Král si je přivolal a ukázal jim kouzelnou krabičku. Pověděl jim, že zase vydávala zvuky. Pak přišel další vesničan a pověděl králi, že se ztratila jeho děvečka. Když se nikdo nedíval, čaroděj se koukl do krabičky a tam ležela stužka, vytáhl ji a vesničan se ozval: „To je mé děvečky,“ a začal vzlykat.

⠀⠀⠀Čaroděj šel ke svému starému kamarádovi a ten mu řekl, že zaklel jednu děvečku do krabičky, protože ho tu neustále rušila, bouchala do jeho chaloupky a dělala mu různé naschvály. Čaroděj se zeptá: „Jakým kouzlem?“ „No přece -“ Nestačil to ani doříct a královský čaroděj byl jedním kouzlem už na zámku. Děvečku osvobodil a všichni byli rádi, že dívka byla zachráněna a královský čaroděj byl za zachránce. Za to mu byli všichni vděční.