Kouzelná polévka

Klára Hantáková

⠀⠀⠀Bylo nebylo, jednou před mnoha lety jedno království. V tom království žili různí magičtí tvorové. Jako třeba skřeti, víly nebo obři. Mezi víly patřila i víla Ktucha. Víla Ktucha byla moc ošklivá, nosila staré oblečení a ani vlasy neměla hezké. Zato moc ráda vařila. Jednoho dne jí napadlo, že by mohla uvařit něco kouzelného. A to by ji mohlo proměnit v krásnou vílu. „Ale co by to mělo být?“ řekla si. Pořád přemýšlela a přemýšlela, až si vzpomněla: „Vždyť moje nejoblíbenější jídlo je polévka. Tak udělám tu.“ Ktucha se pustila do vaření. Jako první přidala nejkrásnější tulipán z království. Potom přidala list z palmy a vlas jednorožce.

⠀⠀⠀„Jupí, hotovo!“ vykřikla. Z kotlíku se linula krásná vůně. Ktucha měla otevřené okno, takže všichni, kteří šli kolem, ji ucítili. Ktucha si šla do skříně pro talíř, jenže v tu chvíli šel okolo skřítek Krasoň. Vůně polévky ho zaujala a tak vešel do chaloupky. Na stole uviděl hrnec s polévkou. Popadl vedle ležící lžíci a pustil se do jídla. Ktucha konečně našla talíř, ale když se vrátila do kuchyně, viděla tam skřítka Krasoně, který si liboval na polévce. „Co tady děláš?“ řekla naštvaně. Skřítka Krasoně moc dobře znala, protože spolu chodili do školy. Krasoň si škytl a zničehonic se proměnil v ošklivého skřeta. Ktucha se lekla. „Krasoni, ty seš ošklivý!“ „To není možné!!!“ vykřikl zděšeně. „Na krásné tvory to musí působit opačně.“ Krasoň se naštval a odešel z chaloupky na ulici. Bylo tam mnoho lidí a všichni poznali, že je to Krasoň, protože vždy nosil na ruce červený náramek. Začali se mu smát.

⠀⠀⠀Ktucha si řekla: „Takhle to nechat nemůžu!“ Přemýšlela, jak mu zpátky vrátit krásu. A najednou si vzpomněla, že když krásný tvor ochutná polévku stane se z něj ošklivý a z ošklivého krásný. Podívala se do kotlíku. „To né! On celou tu polévku snědl.“ Rozhodla se, že uvaří další. Pustila se do vaření. Dala do polévky druhý nejkrásnější tulipán z království, list z palmy a vlas z jednorožce. Zase se z kotlíku linula krásná vůně. Ktucha raději zavřela všechna okna, aby zase někdo polévku nesnědl. A vydala se hledat Krasoně. Věděla, že bydlí blízko skřítkového náměstí. „Ale jaký dům to je?“ Hledala dlouho. Obcházela všechny domy v okolí náměstí, ale nic. Už jí zbýval jenom poslední dům. „Prosím, ať je to on.“, řekla tichým hláskem.

⠀⠀⠀Zaklepala na dveře, otevřel jí ubrečený skřítek Krasoň. „Ahoj. Co chceš?“ zeptal se naštvaně. „Vím, jak tě udělat zas krásným.“ „Vážně?“ V tu chvíli popadl Ktuchu za ruku a utíkali společně směrem k její chaloupce. Ktucha zakřičela: „Stůj!“ Krasoň zastavil a vyjekl: „Co je?“ „Moje chaloupka je tady!“ řekla. Krasoň se rozhlédl a vběhl do chaloupky. Uviděl na stole položený kotlík a pustil se do polévky. Potom škytl a proměnil se zpátky v krásného.

⠀⠀⠀Ktucha o této polévce všude možně vyprávěla a nabízela jí všem tvorům v království. A díky tomu se stali všichni v království krásní.