Žirafa jménem Lenka
Tereza Podaná
⠀⠀⠀Žila, byla, jedna žirafa jménem Lenka. Bydlela v zoo. Lenka má vadu v tom, že se jí každou noc objeví jedna skvrna na těle. Asi se ptáte proč? Já taky. Kvůli stravě? Nebo kvůli prostředí? Prostě na to nemám odpověď.⠀⠀⠀Když se Lenka chtěla napít, přiběhla k ní žirafa jménem Tonička. Některé žirafy ji nemají rády. Vlastně hodně. „Hej, Lenko!“, řekla Tonička. „Co zase chceš?“ řekla otráveně Lenka. „Ty máš ráda hnědou barvu?“ „Emmm, ne? Proč?“ řekla Lenka udiveně. „Protože máš v posteli asi hnědou fixu a jak se pořád převaluješ, tak si barvíš své tělo!“ a začala se smát na celé kolo. Lenku to rozzlobilo, strčila do Toničky a Tonička spadla do jezírka. Ostatní žirafy se začaly smát spolu s Lenkou. Jenom Tonička ne.
⠀⠀⠀O pár dní později Lenka koukala na lidi, kteří na ni vyděšeně také koukali. Mezi žirafami totiž spatřili jednu, která byla celá hnědá. Přišla za ní Tonička, která se cestou řehtala. Lenka se ptá Toničky: „Proč se tak směješ? A proč se na mě všichni tak vyděšeně dívají?“ „Ty to nevíš?! Běž se kouknout na sebe do zrcadla a uvidíš proč,“ řekla Tonička. „Proč bych se měla podívat do zrcadla?“ řekla Lenka a přiběhla k zrcadlu. „ALE NE!!! PROČ JSEM CELÁ HNĚDÁ???” zařvala Lenka smutně i naštvaně.
⠀⠀⠀Lidé z toho byli vyděšení. Zavolali zvěrolékařku, aby jí pomohla. Ta Lenku odvezla do karantény pro zvířata. Nic takového nikdy neviděla. Snažila se Lence nějak pomoci a přijít na příčinu této vady. Bohužel jí zvěrolékařka nemohla nijak pomoci. Proto si vzala její starou učebnici, kde byly záhadné nemoci a jak se projevují. Zvěrolékařka řekla Lence, že to je vzácná nemoc, která se objevuje jenom žirafám. Nemoc se jmenuje Hnědovka.
⠀⠀⠀Lenka měla spousta otázek. Jenomže neuměla mluvit lidskou řečí. Když se vrátila do ohrady, Tonička k ní přiběhla a vyzvídala: „Tak co? Pomohla ti?” „Jenom mi řekla, že to je vzácná nemoc a nic s tím nemůže udělat,“ řekla Lenka šťastně. „To ti nevadí, že jsi celá hnědá? Mně by to teda vadilo,“ řekla Tonička. „Ne, nevadí, protože jsem vzácnější,“ řekla Lenka. „No, jak myslíš,“ řekla Tonička. A tak Lenka zůstala hnědá a byla na sebe pyšná.