Příběh o stonožce Žanetě

Markéta Zubčeková

⠀⠀⠀Byla jednou jedna stonožka jménem Žaneta. Žaneta byla tak krásná, že z toho všem přecházel zrak.

⠀⠀⠀Jednoho dne Žaneta potkala stonožku, ale nebyla to jen tak obyčejná stonožka, byl to stonožák. Půvabně k němu přistoupila, představila se mu, on se jí samozřejmě také představil a dali se do řeči. Jmenoval se Bohumil. Žanetě se jeho jméno moc líbilo. Pak ji Bohumil pozval na večeři.

⠀⠀⠀Žaneta doma před večeří začala šílet, co si vzít na sebe, aby na Bohumila zapůsobila. Byla tak roztržitá, že se namalovala zelenou rtěnkou a oblékla si třpytivé hnědé roztrhané šaty. Příprava na večeři jí zabrala tolik času, že ztratila pojem o čase. Najednou jí přišla esemeska od Bohumila: „Kde jsi?“ Žaneta ve strachu, aby nepřišla na večeři pozdě, vyběhla z domu tak, jak byla zrovna ustrojená.

⠀⠀⠀Před restaurací už na ni čekal Bohumil. Bohumil se zděsil, kvůli tomu jak vypadá, a utekl domů. Žaneta běžela za ním a zaťukala na dveře. Bohumil ji pustil dál, ale netvářil se moc nadšeně. Sedli si ke stolu a Žaneta Bohumilovi vysvětlila, proč takhle vypadá. Když jim nevyšla večeře v restauraci, Bohumil Žanetě nabídl, že připraví večeři u něj doma. Když byla večeře připravená, přinesl ji na stůl i s dárkem, který měl pro ni připravený. A víte, co Žaneta udělala? Snědla dárek místo večeře. Bohumil se tak rozzlobil, že už Žanetu nechtěl nikdy vidět. Žaneta tedy šla, ale byla taková tma, že neviděla na cestu a spadla do kanálu. Z kanálu jí nešlo vylézt, proto tam zůstala celý svůj život, ale přesto pořád myslela na Bohumila.

⠀⠀⠀Ponaučení z toho plyne takové: „Pospíchej pomalu.“