O sobovi Tobíkovi a rozinkách

Ela Fialová

⠀⠀⠀Žil, byl, jeden sob, jmenoval se Tobiáš. Tobiáš měl nejlepší kamarádku Melču. Melča a Tobík se šli najíst do krmelce.

⠀⠀⠀Najedli se, když v tom přiběhla supr čupr rychlá králičice. A říká: „Čus, já jsem Sára a jsem hodně rychlá.“ Melča a Tobík říkají: „My jsme si všimli. Pojď s námi, jestli chceš.“ „Jo tak jo, ale kam jdete?“ „My jsme se rozhodli, že si půjdeme zahrát na schovku.“ „Dobře, tak já pikám,“ řekla Sára. Melča a Tobík se schovali. Sára dostala hlad, proto si zašla ke krmelci ještě dříve, než je bude hledat. Sára se najedla. Po jídle potřebovala na záchod. Nevydržela to, vykadila se ke krmelci a utíkala je najít.

⠀⠀⠀Melča a Tobík si říkali: „Kde asi je?“ Melča dostala nápad. „Půjdeme se najíst, mně už vyhládlo.“ „Dobře, jdeme.“ Přišli ke krmelci a Tobík říká: „Hele na zemi je pár rozinek.“ Melča na to: „Já se vsadím, že to nejsou rozinky.“ „Jo, vsadíme se. A o co?“ „Nevím, ale jdeme na to.“ Tobík sežral pár kuliček. Melča se zeptala: „Tak co, jsou to rozinky?“ Tobík divně žvýká a říká: „Fuuuj, mělas pravdu.“ Melča se rozesmála. Když v tom slyší, jak Sára křičí: „Halooooooo, kde jste kdo?“ Melča zakřičí: „Jsme u krmelce.“ Sára přišla ke krmelci a říká: „Co je Tobíkovi?“ Melča jí odpoví: „Ale, snědl pár králičích bobků.“ „Ups“, řekla Sára. Tobík povídá: „To ty, grr.“ Tobík byl na Sáru naštvaný a začal ji honit. Tobík Sáru chytil a Sára se znuděně omluvila. Když se omluvila, šli zpátky za Melčou.

⠀⠀⠀Melča, Tobík a Sára se tomu po letech jen smáli.